Máte spadeno na koupi bazénu, ale dosud jste se nerozhodli, jaký si vybrat? Co se týče jeho tvaru a velikosti, tam bývá rozhodování poměrně snadné, ale to základní, co musíte udělat ještě před tím, je volba typu bazénu z hlediska polohy vůči zemskému povrchu, tedy zda bude zapuštěný, anebo ne.
Nadzemní vypadají nepřirozeně – za socialismu bývalo na některých zahradách zvykem umístit tu dětský nafukovací bazének nebo alespoň plechovou vanu a umožnit dětem rochnění ve vodě. I takto malá nádrž na vodu poskytovala dostatek zábavy, ale to bylo skutečně vhodné jen pro děti. Každému bylo jasné, že jde jen o přechodnou záležitost, třeba na tři dny, a pak se vana zas uklidí do kůlny. Jak šel čas, začaly se na veřejnosti objevovat i nadzemní bazény, které v podstatě tento způsob relaxace napodobily. Do nádrže se již vešlo i pět dospělých osob a bylo možné se tu placatit i několik hodin.
Jenže z povzdálí to vypadalo poměrně obludně, rozhodně nešlo o estetickou záležitost, protože nadzemní bazén vypadá jako velká vana, co ji sem někdo přitáhl a posadil. Chcete-li mít ze své zahrady dobrý estetický dojem, zvolte raději zapuštěný bazén bez betonování. Zapuštěný bazén se rázem stane součástí okolního prostoru a zapadne do něj tak, že vám bude připadat, že tu byl odjakživa.
Do nadzemního bazénu si nezaskáčete – máte-li rádi skákání do vody, ať už po hlavě nebo po nohou, u zapuštěného bazénu si to můžete dopřát zcela bez omezení. Jediným problém může být vystříkaná voda z nádrže, ale s tím se přece u bazénů počítá, a není zas problém ji dopustit. Ale jak chcete skákat do bazénu, co ční metr nad zem? Z trampolíny? Nebo snad ze štaflí?
Docela průšvih je samotný skok do nadzemního bazénu, protože se vytvoří rázová vlna, která žene vodu na stěny bazénu, a zatěžuje je enormním tlakem. Může se pak klidně stát, že konstrukce bazénu praskne, a máte po legraci.